Tohle měl být Říjnový Vstup. Nicméně...
...všechno se trochu zvrtlo když kalendář ukázal šestého listopadu.Dlouho jsem nevěděl o čem psát, nic se mi nezdálo dost zajímavé. Tak jsem se podíval do paměti svého mobilního fotoaparátu a hle! Zjistil jsem, že dělám vlastně plno neuvěřitelně zajímavých věcí. Občas tak zajímavých, že bych byl rád, kdyby byly zajímavé méně. Ale co se dá dělat, jednou tady žijem, takže tento drak říká *Challenge Accepted* a dobrodružství pokračuje. Vlastně je dobře, že jsem neudělal ten říjnový vstup, protože teď je to mnohem nabitější. Začneme tedy, první fotografií.
Na obrázku vidíme krásně rozdvojenou jedlou houbu, jichž jsem plnou tašku nasbíral pro babičku. Někým, koho tady teď nebudu komentovat, byla nalezena lokace kde se těchto hub, vyskytují doslova kvanta a jen čekají než je někdo vyzvedne. Coural jsem kvůli tomu přes prudce jedovaté potůčky jež byly ve skutečnosti skrytými bažinami u Nového Boru na Havrankách, a několikrát zkusil jejich hloubku holí. Mohu vám s jistotou a zcela zodpovědně oznámit, že je v nich víc než metr bahna. Však že v listopadu rostou v lese houby není nic podivného, mnohem zajímavější bylo to co mi doma předvedla babička, u jejího banánovníku.
Banánovník, totiž zcela zjevně obsahoval výtrusy nějakých exotických hub, jejichž životnost je stěží den, ale za to se neustále obnovují.
Tohle je tedy kontaminace cizími druhy v praxi, kdoví co to tam roste za bestie, jen doufám že nejsou moc jedovaté, i když všichni byli
poučeni že "Tyhle nesbíráme.". Jasně žlutým houbičkám se v domácím prostředí zcela zjevně výborně daří, stejně jako banánovníku,
který roste o překot a tak se babička zvolna přestává vejít do bytu. To byl ještě čas kdy věci šly jakž takž dle nějakého řádu, chaos měl teprve nastat.
Začalo to úplně nenápadně jednou nepříliš šťastnou akcí v ulici Pražská v České Lípě. Přestaly fungovat zámky, vyměnil jsem tedy přední zámek a
zjistil závadu na zdroji - hrubě přestárlý stabilizátor už nedodával 12V stejnosměrného ale jen 10V mírně zvlněného napětí, což na udržení zámků už nestačilo. Byly tedy objednány zdroje, já zdemontoval zcela zničenou záložní baterii s totálně vyhřátým stabilizátorem a trafem dobrým tak pro lampičku nad stůl. Tato trojbojová kombinace, byla nahrazena krásným zalitým zdrojem stabilizovaného napětí, nepoměrně menších rozměrů a nepochybně
vyšší spolehlivosti a výkonu. To jsem se ovšem "seknul", zdroj sice vydržel ale za to se rozbilo všechno kolem. Zámek se ukázal být pevný jako dřívko
od nanuku, a v pátek večer tohoto týdne jsem tam jel na výjezd - osobním autem, v džínsech a bez kusu nářadí jsem musel zburcovat kolegu aby se
připravil na výjezd, protože on nářadí má, ale o tom proč já nemám svou melouchářskou výbavu později.
Nefungoval nejen zámek, ale také zvonky, závada na transformátoru zvonků byla ihned patrná. Naštěstí kolega Kropáček je elektrikář jak se patří a
ve svém inventáři našel starší ale rovněž funkční zdroj, podobného typu, který namontoval namísto zdroje původního. Zámek jsme museli demontovat, náhradu nemáme. Než se vyřídí reklamace, dům bude nadále odemčený. Což by nebyl problém, nebýt toho že místní nemají klíče aby zamkli "natvrdo".
Což by také nebyl problém, nebýt toho že místní feťáci na to přišli, a nyní se schází v panelákovém sklepě, a po vyhazovacím incidentu jistému
pánovi propíchali gumy na voze. Nyní trochu předběhneme čas a podíváme se detailně na to proč já nemám vlastně nářadí?!
Je to docela dlouhá, a svým způsobem vtipná historka, proto se pohodlně usaďte, vyprávění začíná:
Všechno to začalo pánem o kterém jsem se prve nezmiňoval, panem Kašparem. Pan Kašpar je policistům dobře známý živel z prostředí plytkých podvodů, u kterých ho vždycky chytili, neboť jeho IQ se pohybuje někde těsně nad hranicí počtu zubů staré cikánky. Přeskočili jsme tak plné dvě fotky, k události číslo šest. Pan Kašpar, bývalý mojí matky (Což pořád nechápu jak se to přihodilo.), mi dohodil jako omluvu za dříve způsobené potíže, kup roku. Fiat Brava 1.2 16V 80 SX na tachometru 48 000km z roku 99 za 5000 kč!. Je pravda, že vozidlo bylo na mnoha místech obouchané a zepředu bylo dokonce jednou bourané, také přestárlé letní gumy volaly po výměně a prasklý výfuk o sobě dával permanentně vědět. Ale jelo, bylo pohodlnější než můj Favorit, dobře brzdilo, mělo airbag. Měl ho jistý invalida, který toho moc nenajezdil, ale za to bouch do všeho co potkal. Bratr mi nenadšeně popřál štěstí s tím vozidlem a já vesele jezdil, ba dokonce jsem si i vyzkoušel nasazování "bočních" řetězů až do toho osudného dne. Odbočoval jsem na parkoviště na náměstí v Novém Boru, když tu najednou slyším řev gum, v zrcátku se blýskla světla a pak mě hrubá síla vymrštila ke stropu auta. Policejní dodávka značky Volkswagen mě pravým rohem čumáku nabrala na levý zadní roh Fiata. Ten vyskočil do vzduchu a já opřen nohou do plynu jsem s ním provedl krásnou otočku o 180°. Poškození bylo nicotné, rozbité zadní světlo, a zlomený plast nárazníku, na papíře to vyšlo na nějakých 11 000 kč. A vina není na mé straně. Mnohem horší bylo to, když si mě zavolal vyšetřující dopravní policista, stejně jako řidič bouraného policejního vozu - sympaťák. Říká mi: "Víte že to vozidlo je vedené v registru hledaných vozidel?" samozřejmě jsem odpověděl že ne. A v duchu jsem dával Kašparovi desítky různých jmen která zde nebudu zmiňovat, a končil jsem u toho že "Kašpar je kašpar.". A jeho demence mi přinesla další problém. K nehodě došlo v osm, o půlnoci jsem opouštěl policejní stanici, bez auta, a hlavně bez nářadí které bylo v kufru a řetězů a nového klíče na kola, všechno v hodnotě kolem 7000 kč. Měl jsem jediné štěstí a zároveň smůlu, že jsem za auto nedal ještě ani korunu, s tím že Kašpar, to jakožto pokračování omluvy zaplatí. Štěstí spočívalo v tom, že prachy cash, mi zůstaly, nicméně neštěstí v tom, že Kašpar protahoval placení auta tak dlouho, až ho majitel prohlásil za ukradené. Takže se čeká, než si invalida, překvapivě také IQ tykve auto vyzvedne, protože to může provést jen on.
A teď zase zpátky v čase, k fotografii číslo čtyři. Na obrázku vidíme podivnou směsici drátů s krabičkami, jde o sledovací GSM systém pro automobily a zde to zmiňuji spíše jako zajímavost. Tedy - co všechno se dá zapomenout v autě které prodáváte. Směska drátů byla umístěná v palubní desce jednoho našeho firemního vozidla, které bylo úspěšně prodáno jiné firmě. Nicméně můj zaměstnavatel si s křížkem po funuse vzpoměl, že uvnitř auta je sledovací systém. Co dělat.. Musel jsem se sbalit, nového majitele vyhledat, systém z auta vymontovat, a donést na firmu, při té příležitosti jsem v autě našel ještě smotek vysokoteplotního kabelu, a pár drobností. Kopnul bych to toho jak to šlo blbě ven ale určitě bych si při svém štěstí, pochroumal palec. A přesuneme se tak k fotografii číslo pět.
Na nekvalitním snímku vidíme můj "úspěch" v jednom krámku v České Lípě. Připravoval jsem tam zásuvku pro kotel, zvláště jsem si na to vyžádal extra dlouhý 100 cm dlouhý vrták, a začal jsem vrtat poslední průraz pro kabel. Throll aby do toho kop! A taky do toho kop. natrefil jsem se přesně mezi dvě roury - trubku s vodou a odpadní trubku - obě jsem jedním tahem provrtal, každou z nich, jednou půlkou 16mm silného vrtáku. Na obrázku je pak označeno místo zásahu. Trubky byly neuvěřitelných 25 cm hluboko! Kde jsem je tedy opravdu nečekal. Což o to oprava vyšla na 500,- nicméně než jsem našel hlavní uzávěr vody, stihlo to v krámku udělat pěkné dva centimetry vody - naštěstí v oddělení kde všechno bylo nepromokavé, proto to odneslo jen dřevěné uhlí, které uschne, a pět toaletních papírů té nejlevnější sorty. Montáž se pak protáhla na dva dny. A naštěstí nakonec byla úspěšná. Což je signál pro vodáky - nechávejte mezi rourama alespoň dva centimetry místa - nikdy nevíte kdo tam bude vrtat.
A nyní konečně fotografie číslo sedm!
Na fotografii Vidíme tiskařský stroj, z roku 88, patřící mému otci. Je to stroj který nutně potřeboval opravit po tom, co byl levně prodán,
užíván, poškozen a nakonec zase vrácen. Je to stroj určený pro sítotisk, jehož horní ocelovou plotnu se jakýsi inteligent pokusil srovnat KLADIVEM!
Naštěstí jsme měli k dispozici druhý, taktéž zničený stroj, jehož plotna je podobných rozměrů a proto svou starší verzi může nahradit. Nastala extrémní demontáž a montáž komponentů, opravy drobných poškození, výměna ventilátoru a další. K tomu patřila taktéž montáž osvětlení nad stroj a nezbytné rozmnožení napájení z jednoho na dva stroje. Sítotisk je vysoce kvalitní způsob jak vytvořit funkční a pevný obtisk na sklo, nicméně, pro údržbu a vlastnictví tohoto starého ale kvalitního stroje je nutné mít mozek. Přesuňme se nyní k fotografii číslo osm.
Na tomto snímku vidíme umírajícího psa... že se vám nezdá že ten usmívající se pes umírá? No věk by na to sice měl ale máte pravdu, na tomhle psovi
opravdu není nic umírajícího. To jen můj otec vytasil poplašnou zprávu, kvůli které jsem celý den neměl stání ani sezení. Hned večer jsem se jel podívat na toho zmírajícího starce, a hned před bránou jsem viděl sedět drze se usmívajícího zrzavého psa, MÉHO psa, kterého nemůžu mít u sebe neb nemám zahradu, a kterého moc nenavštěvuji neb nám to oběma nedělá citově moc dobře. Takže jsem se stařečkem Cyrilem hoďku mazlil, dal jsem mu žrát, pomazlil jsem se i s Kesinou, a ještě ve Fiatu, odjel.
Throll se do toho zase vložil, když se mi ulomil konektor k notebooku. Rozhodl jsem se, že to nebudu lepit znova isolačkou, a přešel k pistoli na lepidlo a formičce kterou jsem vyškrábal do porobetonu (heblu). Všude jsem se s tím pochlubil, koneckonců, je to ještě pevnější než originál! Tak proč ne? No a pak se zase porouchalo všecko kolem, když se porouchal kabel od modemu, tak jsem byl vytočený, dělaj to bestie vždycky tak najednou a nečekaně, no kop bych do toho. Tím to všecko ale zdaleka nekončí. Chtěl jsem ještě chvíli povídat o práci, o tom jak jsem zhotovoval řízení vzduchotechnik pro Preciosu Prysk, o tom jak jsem na "vartě" jinak Johnson Controls Česká Lípa vyměňoval topnice v peci na olovo a málem se mi při tom roztavily boty, a také o tom jak jsem ochutnal pravé čínské bonbony, které se prodávají v číně - bylo to jako žvejkat sádru. Ale ne, ne vážení! Končím. Jako vložku sem ještě strčím fotografii toho, jak si někdo udělal legraci z městské policie v Novém Boru. Když jim postavil za auto značku "nerovnost".
To je ono.
A tak jsme se dostali na samotný konec mého vyprávění, čtenářům přeji aby se NUDILI! A ABY BYLI RÁDI ŽE SE MOHOU NUDIT! Permanentní narážení na blbce je sice velmi akční nicméně fyzicky a psychicky náročné. Takže Throll s vámi, a slunce na cesty:
Omluvte prosím zasekávání obrázku, originál má 3000 pixelů na šířku kvůli kvalitě. Takže ještě jednou, Throll s vámi!
6.Listopadu 2011 Paegaskiller
Telefonní mysterium, babičky, duchové a práce
Jsou tomu dva roky co jsem si koupil svůj telefon Nokia 5730 XpressMusic s fotoaparátem 3.2 Megapixel a s paměťovou kartou
MADE IN KOREA Micro SD o velikosti 8GB. Za ty dva roky jedinými závadami byly občasné záseky softwaru (klasické pro Nokie),
které se léčí jednoduše restartem telefonu. Za dva roky jsem ho měl každý den v práci, nosil ho v jedné kapse s kladivem i
jiným nářadím, padal mi, občas se zaseknul a já ho restartoval. Překvapilo mě především to, že jsem za tu dobu nedokázal
poškrábat plastový displej. Vlastně celý telefon je až podezřele bitelný, mnohem bitelnější než jiné Nokie. Nejen že vydržel displej, taktéž nejsou odřená tlačítka, fotoaparát fotí stále ostře, snad jen spodní okraje rámečku jsou velmi jemně ošoupané
ale to není vidět. Tedy ještě před měsícem, kdybych telefon položil na stůl vedle nového, stěží by jste poznali rozdíll.
Nicméně po dvou letech se telefon začíná chovat přímo "mysteriózně". Z paměťové karty se ztrácejí fotografie, displej je lehce zaprášený ZEVNITŘ(!) druhý fotoaparát je téměř nepoužitelný pro prach a špínu před čočkou. Stejně tak se objevují šrámy na displeji a lehké odřeniny, software dělá peklo. Na displeji se objeví nápis "telefon se restartuje" a následně zamrzne. Když telefon vypnu a zapnu zeptá se mě zdali chci přejít do online režimu a následně dlouze hledá síť. Zpomaluje. Čekání na zaostření fotografie z galerie je utrpení, které by snad nezasloužil ani terorista. Následně se záhadně začnou ztrácet fotografie, jedna dvě, pět... A pak přišla rána pod pás. ZTRATILY SE DVA MĚSÍCE! Windows 7 po ochutnání telefonu nahlásil že mu tento přístroj ale vůbec nechutná a nabídl mi milou možnost opravy dat. Rozhodl jsem se mu to dovolit, nicméně ztracená data jsou stále ztracená, jen odvrátil zmizení dalšího měsíce, jak jsem vydedukoval ze zprávy, protože data už se křížila.
Geniální Načasování
Stalo se to když jsem zmáčknul spoušť naposledy. Fotil jsem právě babičky z mého rodu... nebo tety? Už se nepamatuji kdo jsou ty dámy,
chtěl jsem jen rám a testovací fotografii pro 3D model v G-modu, a jejich obrázek měl nejen hezký rám ale také hezký obsah.
Zapíchnul jsem tedy usb kabel do telefonu, z nabídky vybral "velkokapacitní úložiště", ignoroval zprávu o poškozenosti paměti a nechal počítač načíst složky. V tu chvíli jsem se dostal na pokraj infarktu. Chyběly dvě nesmírně důležité složky - sedmý a osmý měsíc fotografování. Nepomohla ani oprava paměti, volné místo je prostě volné. Včetně těch fotek mých babiček, zmizely i zřejmě nepropracovanější nejdůležitější a nejkrásnější fotky začátku zcela nového období mého života. Možná abych zapoměl?
Neštěstí mít chcete!
Je tomu už mnoho let co se můj otec pokusil skrze mou matku (která je médium, nicméně své schopnosti neužívá, tak jako ostatně i já) vyvolat ducha loupeživého rytíře který by měl být nejen jedním z mých předků z otcovy strany ale taktéž masovým vrahem nebo přinejmenším komplicem. Důvod byl prostý - zanechal poklad, nikdo neví kde, nikdo neví kdy a celá družina se vzájemně vyvraždila. Jako by toho nebylo dost, na zlatě leží prokletí, kterého se zaleknou i zkušení psychotronici. Tehdy při vyvolávání, duch jako první řekl: "Neštěstí mít chcete!". A po další otázce oznámil, čímže je poklad zatížen. Moje matka od těch dob nevyvolává. A mě to přivádí k zamyšlení: může-li duch hovořit skrze médium, může taktéž elektronika být médiem? Mám prostě zapomenout na minulé dva měsíce, začít znovu, z nějakého lepšího konce a udělat hezčí snímky? A MŮŽOU ZA TO BABIČKY??? Nebo je jen náhoda, že právě při fotografování jejich fotografie se můj telefon prostě zbláznil a přestal pracovat jak má? A je možné, že se mi někdo z druhé strany snaží naopak uškodit? Že si mám myslet že mám zapomenout na prakticky nejnejistější měsíce svého života, které mě obohatily o tolik nových zkušeností, vědomostí, poznatků a dovedností které jsem před tím sbíral 23 let, jen pro to, abych udělal botu a prostě zapoměl na to co všechno to znamená? Nevědomost, pravda, je sladká. Jenže z nevědomosti pramení hlouposti a z hloupostí, hloupost. Takže náhoda, kladný záměr nebo záporný záměr. Někdo by se okamžitě rozhodl pro to či ono ale vzhledem k tomu že já jsem dva: Pae a Throll a jeden proti druhému, dostávám se do schizoidní situace, ze které pro všechny tři možnosti vyplývá 33,3% a chybějící desetinka volně pluje mezi Paem a Throllem dle toho který právě má převahu. Takže nevím která ale v zásadě mi to nijak neuškodí. Neuškodí mi ani to, že se dnes na firmě ztratil Modeion za sedmtisíc korun který jsem měl vyčistit, nicméně pro jinou práci na něj nezbyl čas a než jsem se k němu dostal, někdo prostě využil zmatku při úklidu firmy a "uklidil" ho. Jistě. My zaměstnanci máme podezření. Jenže zmínit před šéfem jméno okamžitě znamená "On říkal žes to byl ty!". Což jednoduše znamená vraždu zaměstnaneckých vztahů. Beztak, Modeion je pryč, svědci nejsou, důkazy byly pečlivě uklizeny a následná desinformace oddálila pátrání o další hodiny což zcela znemožnilo nalezení Modeionu i zloděje. Je to další mysterium. Nikdo nikoho neviděl, všichni mají podezření ale nikdo si není tak jistý aby zasadil ránu. A protože jsem literárně vyčerpán nechám to pro dnešek ležet.1.Září 2011 Paegaskiller
Třicet let a dost!
Je tomu třicet let od startu prvního raketoplánu. Po dlouhých třicet let, jsme směli k tomuto stroji vzhlížet jako k andělovi který na svých zádech nosí dobrodruhy za hranici naší atmosféry. Teď ale Američané řekli dost. Proč? Raketoplán je prý zoufale zastaralý (což je), a na další výzkum nejsou peníze.
Za třicet let svojí práce odvezl raketoplán na oběžnou dráhu 355 lidí, a "pouhých" 14 zabil (a pokaždé šlo o lidskou chybu)
, ve vesmíru strávil 1333 dnů, 37krát se spojil s ISS, 9krát s Mirem. A teď? Konec. Americký vesmírný výzkum bude nahrazen
ruskými raketami - skok o třicet let nazpět v jediném dni.
Je to vážně tak? Copak nepřijdou Američané s dalším schovaným esem v rukávu? Zdá se že ne. Alespoň jejich hrobová ekonomická
situace o tom nevypovídá, a vůbec tomu nepřidává vysoká vojenská aktivita, která jako obvykle, zmrazí jakýkoliv civilní výzkum.
A kamže se to poděly ty peníze které nezmizely na bojišti? Už na něm mizí, důvod proč nezačíná žádný další projekt raketoplánu je zřejmý: HTV-2 je jméno nového bezpilotního letounu, který už podruhé havaroval, a který je určený k jedinému: házet bomby.
Pokud totiž bylo někdy něco pro Ameriku důležité, byla to válka. Můžeme tedy jen doufat že letouny HTV budou
dalším neůspěšným projektem, který se přesune do civilní sféry, a ze kterého se nakonec narodí úplně nový raketoplán jedenadvacátého
století. Jen je škoda, že kvůli každému malému pokroku, musí svět snášet desetiletí Amerického terorismu, který páchá dalece
širší škody než Muslimský náboženský odpor Al-káidy.
Ameerica! Fuck Yea!
Jistě, teď do mě okamžitě narazíte: A co dvojčata? Pentagon, WTC 7? To nebyly žádné škody? K tomu můžu říct: Okolnosti útoků, jsou přinejmenším pochybné. Jakoby náhodou, se právě v onen osudný den, koná cvičení zaměřené na útoky letadel na budovy. Jaká náhoda že? A jakoby náhodou, zrovna poblíž New Yorku, není ANI JEDEN STÍHAČ! Ale což, může se stát. Problém číslo dvě: Žár který odpařil letadla a poškodil konstrukce budov natolik, že se zřítily. Musím zde upozornit na to, že kerosen (letecké palivo) je VELMI NEKVALITNÍ hořlavina! Prakticky je ještě níž, než petrolej a při hoření nedosahuje teplot, které by byly schopné odpařit nebo dokonce roztavit ocel. Ne! Žádný luft, ani množství, nezvýší maximální teplotu hoření této látky. Ale dobrá, ještě pořád je kam ustoupit. WTC byly těžké budovy které měly už něco za sebou, samotná hmota letadla, které prakticky proletělo skrz jádro, dokáže konstrukci smrtelně poškodit, ačkoli budovy byly "letadlůmvzdorné" A navíc se pak údajně protrhla vodárna na vrcholu, což je pro rozžhavenou ocel byť ne na bod tavení smrtelné.
Shořely motory
Při dopadu na Pentagon z letadla zbylo jediné - jeho cestující. Mrtví do jednoho. Nezbyl trup, ani motory, FBI před pentagonem sbírá kousky letadla, které lze snadno odnést v ruce - KDE JE ZBYTEK? MOTORY? Odpařily se. takže prosím v požáru z kerosenu o kterém jsem zde už říkal že moc nehoří, se odpařily dva Ocelo Titanové motory, každý o váze TŘÍ TUN! Ale přesto bylo možné IDENTIFIKOVAT jednotlivé pasažéry podle zubů či DNA. To je neslýchané!
Kam se podělo poslední?
O jednom letadle se moc nemluví. Tedy tom které svůj cíl nezasáhlo a dopadlo na zem. Vlastně je těžké o něm cokoli zjistit. Jednu věc si ale pamatuju - NA SNÍMKU CHYBĚL OCAS! Ba co víc chybělo celé letadlo! Proč je to tak důležité? Podívejte se na obrázky snad všech havárií letů dopravních letadel, včetně těch které shořely. Co zbývá? Všechna ta letadla mají někde poblíž sebe NETKNUTÝ ocas! Ale z útoků na WTC zbyly stěží třísky! A po letadle které minulo, zbyde jen prázdná díra. Konec, hotovo, Hirošima hadr. Letadla sama sobě způsobila poškození která by jim horkotěžko působil i dopad Atomové bomby. Co se týče věží, dopad na ně mohl být zcela jistě smrtelný i když se objevují fotografie na kterých došlo k výbuchu v budově před nárazem letadla, někde v dolních patrech, odkud též přichází svědectví "stěna mi narazila do tváře".
Je to těžké. Vzpomínka na 11.září 2001 je dodnes nepříjemná. O to nepříjemnější ji pro mě dělá fakt že ve WTC zemřeli dva Furríci. A ještě nepříjemnější je to, že možná nešlo o teroristy, ale o zajímavou možnost získání důvodu pro útok na Irák. Už ne zlý úmysl fanatika jdoucího za svým bohem, ale zlý úmysl racionálně přemýšlejícího člověka který obětuje přes tři tisíce lidí jen tak pro peníze. A WTC 7? To spadlo jen tak. Prostě samo od sebe - prý následkem požáru. Požáru který nekouří, který nesvítí, nerozbíjí okna, a jen tak sám od sebe zhroutí ocelovou konstrukci. Protipožární opatření prostě zrovna náhodou nefungují. Náhodou. A úplnou náhodou ty budovy spadly tak pěkně, že se prakticky sesypaly do svého půdorysu. To co Američtí pyrotechnici ne málokdy zkazí v řízených podmínkách, dokázala náhoda a teroristé 3X! za sebou bez nejmenší chyby. Je mi líto že to musím říct ale při důkladném zamyšlení se nad problémem, mě prostě nenapadá nic jiného než: Podvod, úmysl, peníze, účel. Neschází motiv, při hledání, by se daly sehnat i důkazy. Ale nikdo nehledal, ani mě tenkrát před deseti lety nenapadlo, že by to nemusela být pravda. Až s postupem času vyvstanou pochybnosti. Pochybnosti které vycházejí z velmi malého množství informací které na veřejnost "unikly". Pochybnosti které vycházejí z porušení základních pravidel a zcela zjevného využití lidské hlouposti. A další nedostatek: Proč se poslední záběry pádu budov objevily až 8.března 2011? Po deseti letech? Nad tím zůstává rozum stát. Pozůstalí obětí teď budou křičet "Nechte je spát! Jsou mrtví!". Ano to jsou, možná. Jen bych se zeptal: "Pro kolik peněz, jste ochotni zemřít? Zemřít pro všechny, zemřít pro svět, navždycky zmizet? A být pryč, ale zajištěni do konce života s jistotou že nebudete muset už nikdy pracovat? Že vaše rodina nepocítí hlad?" Jistě, takhle to nejspíš nebylo. Protože živí svědci jsou na obtíž, a když jde o Ameriku, tak jsou přeci tři tisíce obětí nízká cena. Nebo ne? A zeptejme se: Proč už to nezopakovali? Proč se deset let nic neděje? Decimovali jsme je vážně tak silně? Zbývá měsíc do kulatých narozenin katastrofy, přijde pak další útok? A proč Ládin musel zemřít, ačkoli měl žít pro výslech? Věděl něco, co si schovával na potom? To už se nedovíme. Víme jen jednu věc: Fanatismus je svinstvo v jakékoli podobě a zanechává krvavé stopy na všech frontách.
19.Srpna 2011 Paegaskiller
První Zápis
Po snad půl roce kdy jsem s touhle doménou a prostorem nic nedělal, jsem se rozhodl že ji začnu zase editovat. Koneckonců, byla by škoda mít zaregistrované domény (které nebyly levné), k nim připojený prostor (který levný byl) a nic s tím nedělat. I když je pravda že jsem se brzy přesvědčil o tom proč je ten prostor levný - servery jsou pomalé jako umírání na rakovinu. Za ten půlrok se vlastně dost stalo - opustil jsem džob, našel jiný, rozbil jsem harddisk, což jinými slovy znamená že mám po srandě s editací vzhledu webu protože originální soubor, jsem si z nepochopitelného důvodu, tentokrát nezazálohoval na webu.
Dovoluji si poznamenat že
jsem zde právě vyvrátil jedno tvrzení a to že obtékání středem neexistuje. hodnota align="center" totiž funguje i
pro chromia, což je neuvěřitelné. Při tom tahle hodnota funguje jaksi zvláštně - nedá
se říct že přímo obtéká, spíš jaksi zarovná řádek který by normálně byl ve spodu
obrázku na jeho boční střed a týrá vás tak dvěma mezerami
nahoře a dole 
.
Zpět ale k tématu. Ztratil jsem tedy harddisk, přesněji - neztratil
ale oprava, zakoupení dalšího harddisku a přehrání dat na něj by bylo finančně příliš náročné.
Přišel jsem tedy nejen o grafický základ webu, ale také o řadu dalších projektů, odhaduji že
jich bylo kolem třiceti, které obsahovaly obrázky, scénky, screenshoty, grafické úpravy,
addony, hudbu, přišel jsem i o desítky Gigabajtů hudebních skupin a autorů, prostě, pohroma.
Dohromady jsem přišel o zhruba 10 Gigabajtů absolutně nenahraditelných dat a o dalších
čtyřicet Giga toho co budu nahrazovat jen velmi těžko. Jistě se ptáte proč jsem si data nezálohoval:
Tak nebo tak, nemám BluRay mechaniku, zálohovat data na DVD a CD by znamenalo s nimi vyplnit knihovnu
až po strop (s tím že je čas tak do půl roku znehodnotí natolik že z dat zbyde půlka, a na zakoupení
Flash disků nebo SD karet opravdu nemám peníze. Zůstaly tedy jen střepy.
To co bylo na YouTube, tady, na Starflyeru, na ktw.own.cz a na DeviantArtu.
Možná vás zaujal podivný ksichtík který se ptá "Problem?" a který se zde objevil už podruhé. To je
prosím Throll (blízký příbuzný trollface viz. obrázek:
)
který je zodpovědný za všechny potíže a neplechy na světě. Ve všem má prsty, do všeho rýpne,
všude otravuje svým nechutným úsměvem a dodává věcem absurdní nádech je to prostě Throll "U Throlla!"
A tohle je kytara:
Dne 17.srpna.2011 Paegaskiller